THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SORELA i socialistická společnost patří k oblíbeným tématům, přičemž pomalu přestávají být lehce humornou kuriozitou (nejen) československou a dostává se jim i zasvěcené analýzy. Mezi popularizační výsledky bádání patřila výborná výstava v pražském Rudolfinu a nově se o oslovení veřejnosti pokouší i expozice v galerii U Křižovníků, která prezentuje jednu z klíčových složek socialistického realismu – složku agitačně-estetickou, tedy dobovou propagandu na plakátech. Poměrně rozsáhlá expozice vychází výhradně ze soukromých sbírek a z kolekce Moravské galerie v Brně a nabízí zajímavý pohled na dobový mechanismus státní manipulace – přičemž pod hodně široce vymezeným tématem se skutečně skrývá pouze socialistický propagandistický aparát.
Expozice je rozdělená do pěti tematických oblastí – v první místnosti narazí návštěvník na téma „Krásný nový svět“, které si klade za cíl zmapovat prezentaci neutopické utopie, hybné sily lidových mas i jejích hybatelů. Další místnost pak mapuje ikonickou podstatu socialistického realismu, zjevně příbuznou s náboženstvím. Místnost třetí si klade za cíl ukázat totalitaristický princip na dobových plakátech, jeho pronikání do běžného života a bezohlednou manipulaci. Ve čtvrté sekci shledá návštěvník názorné ukázky hesla: poručíme větru dešti, tedy přetváření přírody ve jménu pokroku... Konečně místnost pátá odhaluje tzv. maškarádu, tedy idealizované podoby moci a jejich propagandistické prezentování pro běžnou společnost.
Za zásadní problém jinak záslužné výstavy považuji v zásadě dva fakty. Za prvé: matoucí míchání několika údobí a dvou národních (kulturních) prostorů. V jednotlivých místnostech se prolínají československé a sovětské plakáty, přičemž ty tuzemské zabírají období od roku 1946 až do éry normalizace, zatímco sovětské mají těžiště především ve 30. letech 20. století. Ačkoli je silný vliv exemplářů ze SSSR na československou koncepci patrný, dochází k poněkud vágnímu prolínání různých etap a ideových stádií socialismu. Diskutabilní mi též přijde zařazení plakátů z roku 1946, které, ač svou koncepcí odpovídá povšechnému titulu výstavy, rozhodně nenáleží do oblasti socialistického realismu (jejich propagovaná oblast by se dala označit za oblast všenárodního zájmu bez jasného manipulátora v pozadí). Druhý zápor shledávám v tom, že naznačené tematické oddíly se prostupují a je velice nesnadné odlišit plakáty, které jednoznačně náleží do jedné z pěti vyčleněných prostor. Výsledkem je pocit stereotypního opakování podobných plakátů v různých místnostech. SORELA proslula právě konzistentním tematickým a ideovým plánem, proto mi zvolený přístup přijde poněkud nešťastný.
Je zřejmé, že šlo především o mnohost, která však v žádném případě nezvyšuje informační hodnotu expozice. Jednotlivé plakáty jsou opatřeny pouze základním popiskem (kdo, kdy, překlad hlavního sloganu) a po chvíli začnou splývat do rudé masy, ve které se jen těžko lze orientovat. Navíc je jejich design velice podobný (kolážovistost, estetika postav, barevná kompozice atd.), proto se nabízí otázka, zda spíše nestálo za to vybrat ty reprezentativnější vzorky a opatřit je poněkud pečlivějším popisem... Z mého pohledu by omezenější a lépe komentovaná expozice, která by mapovala sám fenomén plakátu, nikoli povšechně fenomén totalitární socialistické společnosti, představovala mnohem záslužnější čin. Tvůrci sice nabízejí mnoho materiálu, ale i celkovou koncepcí doprovodných textů jasně ukazují, že jde o čistě popularizační poukázání na notoricky známé fakty doby a samotné plakáty jsou jen přiloženým dokumentem, nikoli ohniskem zájmu komentáře.
Dá se říci, „Obrazy moci, moc obrazů“ je skromná verze zmíněné expozice z Rudolfina. Jenže zatímco tam byla idea socialistického realismu dokumentována v plnosti, pouhé plakáty U Křižovníků na průnik do hloubky nestačí. Z mého pohledu měla být tato výstava více o vystavených plakátech... Nicméně pro laickou veřejnost, která fenomén 50. let stále nazírá z více méně satirické stránky, výstava svůj účel splní...
Za vskutku ostudný fakt považuji, že katalog výstavy byl vydán v otřesné podobě plné chyb a překlepů. Na korigované verzi se pracuje, proto upozorňuji všechny případné kupce, aby se ujistili, zda je jim prodávána nová verze.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.